Po jedenácté a vlastně zároveň poprvé se o víkendu 11. – 12. 6. konal na vlašimsku multižánrový festival pro děti a rodiče. Poprvé proto, že tentokrát proběhl pod názvem Routa 2016.
Tradiční dvoudenní akce je rok od roku přívětivější k rodinám s dětmi. Letos se organizátoři kromě jiných změn definitivně rozhodli rozdělit program do dvou samostatných proudů.
V dětské sekci dominoval takzvaný „Retro-park“. Jak již asi z názvu tušíte, v Retro-parku se všichni (nejenom děti) měli možnost vrátit do časů her a zábav našich rodičů a prarodičů. Příležitost byla třeba cvrnkat kuličky, padat z chůd, hrát na „schovku“, skákat gumu, zatloukat hřebíky a vyplétat vlněné pavučiny, bublat mýdlové bubliny, ráchat se ve vodě a přitom prát prádlo na valše, … Na Routa-pískovišti stavět hrady a péct pískový dort … a mnoho a mnoho dalšího bylo možno zažít. Všechno bylo jenom „jako“, ale vlastně doopravdy. A to jde pěkně dohromady s principy Montessori pedagogiky. Celý Retropark byl právě takto koncipován s důrazem na představení tohoto pedagogického směru. Rodiče dětí, které Retropark navštívily, si tak mohli všechno okouknout v praxi, udělat představu „o čem to je“ a doplnit si o tomto pedagogickém směru informace. Zájem byl veliký. To vše se podařilo díky naprosto excelentní přípravě a realizaci Andrey Smékalové a vlašimských spolků Montessori srdcem a Montessori Vlašim.
Kromě Retroparku byla v dětské sekci připravena řada dalších dobrodružství. O svoje zážitky se podělili malí Indiáni, woodcrafteři z rodu ze Želichova. Díky jejich přímé účasti a jimi připravené výstavce fotografií a autentických předmětů (mokasíny, bizoní lebka, šamanský buben, …), umístěné v indiánském stanu týpí, se všichni mohli seznámit s činností jejich rodu a zároveň i s prací Ligy lesní moudrosti, což je oficiální zastřešující organizace woodcrafterů v naší zemi. Wašté! Hau kola!
V dětském programu nechyběla ani divadelní představení. Pohádku „Jak Jasoň s Pumpičkou zachránili princezny“, sehrály děti z azylového domu diakonie Vlašim, a to dokonce několikrát za sebou. Představení „Zapojme se do pohádky“ předvedli malí i velcí Indiáni ze Želichova s největší indiánkou Irenou Pešoutovou.
Se svojí řezbářskou dílnou byl přítomen Standa Navrátil a děti se podle jeho rad mohli přiučit řezbářskému řemeslu při vyřezávání z lipového dřeva. Na výběr byly perfektně připravené předzpracované vzory – list stromu a ptačí pero. Dřevořezbu si děti mohly na závěr i barevně vyzdobit.
Barvami se malovalo i na dětské obličeje. Po chvíli tady bylo spousta malých zvířat, obludek a roztomilek. Naše vizážistky se opravdu vyřádily.
Pro ty nejmenší sportovce bylo připraveno cvičení s batolátky, po kterém se mohli se svými maminkami uchýlit do vybavené „miminkárny“ a zde se v soukromí přebalit a nakojit. Samozřejmě se sem mohli odbatolit i kdykoli jindy.
Těšili jsme se na večerní ohňovou show, ale bohužel ohniví muži dostali zimnici a nemohli přijet. I bez toho se děti bohatě vydováděly a zábava byla náramná.
Pro dospělé byla zajištěna především pohoda bezpečného a klidného místa, kde jejich děti mohly zažít nefalšovanou „lítačku po venku“, aniž by musely být rodičům stále na očích.
Na hudebním pódiu zaznělo mnoho muziky – Traband, Mário Bihári a Bachtale Apsa, Cémuršámur, Durmančiny bylinky, Jíří Konvrzek. Vrátili jsme se k původnímu záměru festivalu dát příležitost regionálním kapelám a umělcům. Jsme proto rádi, že letos vystoupila taková seskupení jako Markéta a Lazarové, Náhodná setkání a naprosto nezapomenutelní Nazdárci. Napříště se jistě podaří včas oslovit i další „místní“ interprety, aby mohli posluchačům a divákům představit své autorské počiny. Těšíme se.
Od muziky si bylo možné odskočit na něco dobrého k snědku a pití. Tradiční placky „z kamen“ na slano i na sladko, grilované maso, klobásy, těstovinový salát, česnečka, věnečky, koláče, … Pivo jsme letos měli z Chříče. Nejenom že bylo výborné, ale ještě bylo pečlivě vyrobeno v pivovaru, který je chráněnou dílnou provozovanou spolkem „Propolis“ a dává aktuálně práci 14 lidem s mentálním nebo pohybovým hendikepem. Lze tedy bez pochyb říci, že všichni, kdo na festivalu Routa 2016 holdovali chříčskému pivu, svou náklonností k tomuto alkoholickému nápoji přímo podpořili inkluzi. Nezbývá než zvolat: Chříč na Hrad!
Kultura nejen pro dospělé byla zastoupena ještě několika výstavami a workshopy. Svoje fotografie vystavovaly Klára Štětinová a Terezka Rezka Turková. Workshopy o zdravém stravování – syrová strava, živá strava neboli raw food – vedla Veronika Abrahámová. Zdraví bylo předmětem i workshopů o konopí a jeho léčivých schopnostech, které vedla Konopná doktorka Jana Budařová.
Dětský program měl běžet do 17 hodin, ale zájem byl takový, že se jelo až skoro do tmy. Dospělí mohli posedět nebo tančit u muziky do půlnoci. S obcí Ctiboř se nám podařilo dojednat výjimku z doby nočního klidu, ovšem pod podmínkou, že po 22. hodině bude hudební produkce ztišena. Dohodu jsme dodrželi a festival na Hrádku proběhl vlastně již druhý rok v naprosté pohodě a bez problémů. Je dobrou zprávou, že až na jednu výjimku obyvatelé Hrádku akci vítají, festival přijali a někteří se i přímo zúčastnili. Někteří hrádečtí se dokonce zapojili přímo do organizace Routy a moc nám tím pomohli.
Výborná spolupráce byla s místními pány faráři P. Jiřím Ptáčkem a P. Jerzym Cymanowskim. Díky jejich ochotě jsme měli k dispozici ohromný prostor k realizaci festivalu a díky jejich práci byl tento prostor výborně připraven (posekané louky a hřiště, připraveno tábořiště – pro účastníky festivalu zdarma, …). Routa 2016 se pěkně doplnila s poutí rodin vypravenou z Vlašimi s přispěním Evy Karmazínové a na Hrádku se všichni, kdo měli zájem, mohli zúčastnit bohoslužeb v hrádeckém poutním kostele sv. Matouše.
Zde v neděli vystoupila skvělá Jana Rychterová a její doprovod a neméně výborný, již tradičně nedělní host festivalu, Karel Vepřek. Osobně mi bylo líto, že kvalitní nedělní program navštívilo jen velice málo posluchačů.
Již dopředu jsme avizovali, že případný výtěžek festivalu bude využit na záslužnou práci Farní charity Vlašim, která stejně jako v loňském roce byla spolupořadatelem celé akce. Ještě jsme sice neporovnali všechny náklady a výnosy, ale již teď je možno říct, že výtěžek bude minimální, a že ve srovnání s předchozími ročníky se pro partnera festivalu nepodařilo zajistit výraznější podporu jeho práce. Možná je to výsledek toho, že v loňském roce bylo změněno místo konání akce (z Odlochovic se festival Popenec přesunul na Hrádek) a letos festival definitivně změnil název a svým způsobem i charakter. Bylo potřeba se vypořádat s historickými záseky a vnitřním pnutím v organizačním týmu festivalu. Popenec odkvetl, vyrostla Routa. Některé zkušenosti z předchozích let byly problematické, ale těch radostných bylo vždy víc. Přes všechny skryté problémy a krize, měli návštěvníci festivalu vždy dobrý pocit a loučili se spokojení.
Povedlo se to i letos a každý si na Routě jistě našel něco pro svoji radost a potěšení. Oficiálně se začínalo v sobotu 11.6. ve 13:00 hodin, ale pro organizační tým vrcholily několikaměsíční přípravy a pořádný zápřah začal minimálně už 9. června. Ještě teď, ve čtvrtek po akci, kdy píšu tento příspěvek, se řeší a dobíhá řada organizačních záležitostí a je třeba říct, že trochu jsme se „zastavili“ až v úterý večer. Všem, kdo se o realizaci Routy 2016 zasloužili, moc děkujeme. Nemohu zde vyjmenovat všechny dobrovolníky, partnery, spolupracovníky, … kteří pomohli a pomáhají, ale rád bych jmenovitě poděkoval alespoň některým lidem: již zmíněné Andree Smékalové za skvělou přípravu a realizaci Retroparku, Hedvice Člupné a jejímu studiu Orange5 za expresní vytvoření úžasné grafiky festivalu a v první řadě Máje Kucharčíkové, která byť je ještě malé miminko, nedbaje na vlastní skoro permanentní ohrožení na zdraví a jiná rizika, nestojíc pevně na nohou a majíc k tomu svojí maminku na zádech, absolvovala s ní všechny její organizační eskapády a úkony krizového řízení, brífinky a sprinty k naplnění dílčích cílů, aby z toho nakonec byla Routa 2016. Ta maminka je Dana Kucharčíková. A hlavně díky ní se to povedlo. I když… někdy to bylo šílené a o nervy!
No, tak na shledanou na Hrádku! Ať žije ROUTA 2017!

Milí rodiče,

vraťte se v myšlenkách na chviličku do svých dětských let….. jste tam? Tak a co vidíte? Já si stavím bunkr u babičky a dědy v lese.  Lítám s kamarády kolem paneláků a až do večera hrajeme na schovku. Skáču s holkama přes gumu a taky panáka, jé a taky sbírám céčka! Cachtám se ve staré plechové vaně plné studené vody a cpu se jahodami ze zahrádky. Vařím všelijaké lektvary a pochutiny z písku a vody a všeho, co kolem sebe najdu. Jsem špinavá až za ušima a unavená, ale šťastná. Dělám bubliny v kakau, cvrnkám kuličky, padám z chůd, lezu na strom, stavím hrady z písku, maluji, zkoumám, objevuji…… můj dětský svět byl kreativní, plný fantazie a legrace……

A váš?

Dopřejme taky našim dětem retrozábavu, jeden den to bez tabletu, televize a počítače jistě vydrží:-) V RETROPARKU na Hrádku 11.6.2015, festival Routa…..

Těšíme se mooooc

Změnili jsme úvodní obrázek a máme plakát! Těšte se!

Co tomu říkáte?

Děkujeme studiu Orange5 – Hedvice Člupné.

Prohlédněte si fotografie z loňského ročníku festivalu, který se konal ještě pod názvem Popenec – ZDE nebo ZDE

Popenec odkvetl, vyrostla Routa 2016!

Vážení přátelé,

festiválek Routa na Hrádku se nám rychle blíží. Letos chystá kromě dobré muziky, piva a jiných radostí také zábavný RETROPARK PRO DĚTI. Jak velký tento dětský prostor bude, záleží i na vás všech, kteří chcete a můžete pomoci.

Sbíráme věcičky všelijaké, které budeme moci využít, mrkněte na přiložený plakát.

Pokud chcete, pomůžete nám i sdílením nebo předáním této informace.

Budeme se moc těšit na setkání s vámi a hlavně dětmi

Velké dík

Za organizátory Routy Vás zdraví

Andrea

Pazdrát 11° – klasický český spodně kvašený světlý ležák. Jedenáctistupňové kvasnicové pivo výrazné hořkosti a vyvážené chuti. Pivo z vybraných českých chmelů a sladů pro každodenní řeholi v postmoderním světě.

Tiskové zprávy

- Lidové noviny – ZDE

- Aktuálně.cz – ZDE

Zdravíme všechny příznivce našeho malého vícežánrového festiválku!

Dosud 10 ročníků dělalo radost nám i Vám pod názvem Popenec.
Loni jsme přesadili Popenec z parku zámku Odlochovice do malebného prostředí mariánského poutního místa Hrádeku u Vlašimi.
Letos Popenec definitivně odkvetl a  vyrostla nám ROUTA.

ROUTA 2016! Je nová, čerstvá, neokoukaná. Má ambice být také léčivá, chce být poklidná, příjemná k užívání, malebná a veselá.

Určitě to půjde, ale ne bez Vás.

Bez Vás, našich přátel, návštěvníků a publika.
Parta se nám přirozeně omladila a rozšířila. Vyzrálí a zkušení nadále zachovávají svou přízeň, přivádějí s sebou novou generaci a kamarády. Co více si přát?
Ať se nám to letos zase společně podaří!

Těšíme se na Vás!